Něco o nás
Dobrý den, srdečně Vás vítám na našich stránkách.
Petr Kužma
Jistě už jste se dočetli v úvodu čím se zabýváme nebo kteří pejsci jsou součásí naší smečky.
Teď je na čase představit Vám zakládající členy SnowHearts. Začnu tedy u sebe.
Jmenuji se Petr Kužma a žiji v Ústí nad Orlicí. Se svými přáteli se starám o smečku psů plemene Sibiřský husky. Veškerý volný čas trávím se smečkou. Proto na další aktivity už nezbývá čas. Dříve jsem se věnoval fotografování, jízdě na horském kole, fitness sportu, běhání a bojovým sportům.
Ke kontaktu se psem jsem se dostal už v dětství. Vyrůstal jsem na statku, kde jsme měli Německého ovčáka. Když už jsem byl dospělý, dostalo se ke mě několik zatoulaných psů u kterých se nepodařilo najít majitele, většinou to byli různí kříženci, kteří u mě zůstali na dožití.
Prvního huskyho ke mě dovedl kamarád v roce 1995, zatoulaná fenka Asta ( tak jsem ji později pojmenoval) byla v té době docela rarita u nás v republice, přesto se o ni majitel nikdy nepřihlásil. Plemeno husky mne natolik okouzlilo, že jsem si časem pořídil další dva psy, Dastyho a Shira. V té době jsem o mushingu nevěděl téměř nic. V republice moc těchto psů nebylo a informací o nich a jak je cvičit také ne. Sám jsem si pro ně ušil postroje a jezdil s nimi na kole, všichni tři psi absolvovali zkoušky ZVV1, bral jsem je i do strážní služby. O Astu jsem bohužel přišel při tragické nehodě. Jako její náhradu jsem si pořidil hnědobílé štěně Aki. To však zemřelo po špatné reakci na první očkování.
V době, kdy jsem měl tyto psy jsem už byl ženatý a měl dvě malé děti. Manželka bohužel neměla ke psům vztah, spíše jí byli na obtíž, až mě nakonec postavila před rozhodnutí ,,buď psy nebo ona". Tenkrát jsem udělal chybu a rozhodl se pro manželku a psům jsem našel nové domovy. Manželství nám i tak ale nevydrželo.
Zažil jsem pak delší období bez psů, kdy jsem se věnoval převážně sportu a práci. Na Husky jsem však stále vzpomínal.
Když má další partnerka chtěla psa, souhlasil jsem s tím, že to ale bude Husky a tak k nám přišla malá Aki. Postupem času přibyla ještě Yuko a Chelsie. To jsem již o tomto plemenu měl hodně nastudováno a tak jsem místo na cvičáku je začal cvičit sám a úplně jinak. Využil jsem svých zkušeností ze sportu a začal s nimi dělat aktivity jako Canicross, Scootering a Dogtrekking. Začali jsme i jezdit na závody. Opět jsem se psy trávil většinu volného času. Scénář se opakoval. Přítelkyni nebavilo pomáhat se o psy starat a krom občasného pomazlení jí byli na obtíž. Časem jsem dostal opět na výběr ,, buď já nebo nebo psy".
No, tentorkát jsem si nechal psy a dal pryč přítelkyni, nadneseně řečeno. Zůstal jsem sám se třemi fenkami a bylo nám dobře.
Poznal jsem kamarádku Sandru, která to měla v životě těžké. Pomohl jsem jí dodělat školu a najít si práci. Ona si oblíbila mé psy. Hodně si s nimi rozumněla a věnuje jim veškerý svůj volný čas. Stala se jedním z členů SnowHearts a aktivně se zapojuje do práce kolem psů, jezdíme spolu i na závody.
Dalším členem SnowHearts je kamarádka Pavlína, která se podílela na záchraně nejen psů ve spolupráci s různými azyly v ČR i v zahraničí.
Sandra Myšáková
Od malička projevovala Sandra vášeň ke psům a dobrodružství. Již ve věku pěti let si přála mít svého vlastního psa, který by jí byl nejen společníkem, ale i partnerem při jejich dobrodružstvích. Její zájem o dobrodružství a přírodu byl posílen četbou knih od Jacka Londona, které jí otevřely oči pro krásu a sílu divočiny.
Sandra se narodila do rodiny, kde měli rodiče několik psů, avšak žádný z nich nebyl úplně jenom její. To se změnilo, když poznala kamaráda, který se věnoval zachraňování opuštěných psů. Díky němu se poprvé setkala se svými budoucími nejlepšími přáteli - huskies. Jejich svobodomyslná povaha a jedinečná krása ji okamžitě očarovaly a zanechaly v ní nesmazatelný dojem.
Propadla své vášni a začala se intenzivně učit o chování a potřebách huskies. S nimi začala závodit v canicrosse, což se stalo nejen sportem, ale i způsobem, jak sdílet svou lásku k přírodě a psům s ostatními.
Sandra se neomezovala pouze na závody, začala se také intenzivně věnovat péči o své huskies a připravovat je na práci ve spřežení. Jejich společné tréninky se staly nejen fyzickou aktivitou, ale i silným poutem mezi Sandrou a jejími psy.
Sandra stále pokračuje ve své vášni a dobrodružstvích se svými huskies. Jejich pouto je nedotknutelné a společně zkoumají svět, závodí a sdílejí lásku k přírodě se všemi, kteří se rozhodnou přidat se do této nekonečné cesty dobrodružství.
Pavlína Trnková
Od útlého věku jsem vyrůstala v domě plném čtyřnohých přátel. Bavilo mě nejen si s nimi hrát ale i je jen pozorovat.
Když jsem byla starší dozvěděla jsem se že je spousta týraných pejsků a pejsků bez domova kterých se majitelé zbavují. Začala jsem se aktivně zapojovat v pomoci hledání nových domovů psům.
Dostala jsem se do spolku zaměřeného na problematiku opuštěných a týraných zvířat, kde jsme se snažili najít nové příležitosti pro ty nejvíce znevýhodněné. Po čase jsem zjistila že spolku jde spíše o skvělou prezentaci na venek ale uvnitř bylo vše jinak. Dost mě to zklamalo a spolek jsem opustila.
Společně s dalšími nadšenci jsme pak založili SnowHearts zaměřený na problematické husky, kde jim poskytujeme bezpečný a láskyplný domov.
Můj vlastní pes, Minx, kterého jsem si vzala z útulku, mi každý den připomíná, jak důležitá je naše práce. Je mou nekonečnou inspirací a motivací. Proto jsem se rozhodla studovat veterinární medicínu a prohloubit své znalosti v oblasti etologie a psychologie zvířat. Ráda také komunikuji s lidmi, což mi pomáhá v komunikaci s klienty a při hledání nových domovů pro pejsky.
